Ahoj já jsem Nikita, ale můžete mi říkat třeba Niki jako panička. Mám hodně jmen ale poslední dobou mi dost často říkají tchoři. To když se vyválim v mrtvym slimákovi a pak ho snim. Hlavně se pak semnou nechce nikdo mazlit. No jsou prostě náladoví. Jinak sem holčička bez PP takže vám sem nebudu drápat rodokmen. Maminka i tatínek jsou s PP ale tatínek nebyl uchovněn. No ale nám to vůbec nevadí. Např. v běhu bych natrhla zadek i papírákum a to mi stačí. Ale ted proč tady jsme. Pokusím se vám povědět jak to všechno začalo. Ale musíte omluvit moje pravopisné chyby, já to paničce štěkam ale znáte lidi, stejně si napíšou co chtěj. Začalo to takhle.
Jednoho krásného dne, konkrétně 30.3.2007, přišlo na svět 6 krásných štěňátek. Já jsem si dávala na čas od maminky se mi nechtělo. Narodila jsem se poslední, ale tatínek Max a maminka Bára na mě netrpělivě čekali celé 2 hodiny. Sem přeci bígl a nepudu na svět hned jak si všichni umanou, ale až se mi bude chtít, ne. Mám tedy 2 sestřičky a 3 brášky. Narodili jsme se ve stodůlkách kde bydlí naše maminka. Je to krásná maminka, tak to snad budu mít po ní. Náš tatínek Max je ze Zbraslavi a zatím jsem nejvíc podobná jemu. Taky stejně zlobím. Moc ráda jsem si s ním hrála a pak přišla pani a odvezla si mě domu. Je to teď moje nová panička. Bydlíme na Jižním Městě, kde pod okny máme krásný park a hodně kamarádů. Ale to jsem trošku odbočila. Takže zpátky.
Když sem byla malinká hrozně jsme se sourozenci zlobily. Moc ráda jsem tahala za záclony a válela se po sestřičkách. No uznejte, přece nebudu vytírat podlahu vlastním kožíškem, když můžu povalit na záda sestřičku a ležet na měkym. To dá přeci rozum, zůstalo mi to do dnes. Když nám byli zhruba 2 měsíce, rozutekli jsme se po celé české republice. Akorát Adélka zůstala u maminky. Moc ráda bych někdy sourozence viděla, ale nevím v kterých městech a u jakým páníků mají pelíšky. Když jsem porvé viděla paničku tak sem jí utekla za plot. No pochopte musela jsem zjistit jestli umí běhat. Přece nepojedu k nějakým peciválum. Ale panička mě s hrůzou v očích doběhla a tak sem si řekla, že to tedy s nimi zkusím. Jeli jsme poprvé autem a mě se nejvíc líbil tunel.
Když jsme dojeli domu měla jsem tam krásný pelíšek a spoustu hraček. Všechno to tam ale nák vonělo čistotou. Ale nevadí udělala jsem pár loužiček a bylo to v pořádku. Akorát mě štvalo, že vždycky někdo šel a vyčistil moje loužičky z koberce. To se pak můžu namáhat zbytečně. Ale nakonec jsem to dokázala. Byla jsem taková krásně spokojená, že to tam konečně vypadá podle mých představ a panička ten krásnej počůraném koberec vyhodila. No nenaštvalo by vás to. Vůbec si neváží štěněcí práce. No a protože na lino čůrat se mi moc nechce, tak sem tedy zkusila čůrat venku. Je to docela fajn, panička je vždycky děsně ráda a já vlastně taky když dá nákej ten piškot. První den co sem byla doma, byla hrozná bouřka ale já se vůbec nebála. Sem totiž děsně statečná. Ale myslim, že panička se bála. Vůbec nechtěla jít ve 3 hodiny v noci ven podívat se na blesky. Já jí tak hezky budila olízánim obličeje a kousáním do nosu a ona nic. Nakonec jsem jí začala nosit do jejího pelíšku hračky a tak teda nakonec šla. Ted už sem velká holka a vim, že paničku je lepší nebudit, protože je pak vždycky děsně protivná. Už nevstávám ve 3 ale v půl 8 a z toho má velkou radost.
Tady v parku mám moc kamarádů. Je tu asi 5 bíglíků ale hlavně jsou tu takoví ti velcí chlupatí psi co maj barvu jak písek. Ti jsou nejlepší. Hlavně Arny od nás z baráku. Moc rád se semnou honí ale já ho vždy kousnu za chlupy a on mě tahá. Pak je tu rottweiler Baron. Ten je taky fajn moc rádi se pereme. No je tu kamarádů spousta, ale to až jindy.
Teď dělam paničce trošku starosti. Mám záňet zevního zvukovodu a navíc nákou pejskovskou chřipajznu. Nejhorší je že baštim prášky co mi vůbec nechutnaj. Panička je vždy dá do nějaký dobrůtky a myslí si, že o nich nevim. Ale já jí jen chci udělat radost aby mi pak dala dobrej sirůpek na kašel a já si mohla jít zas po svym.
Jinak mi ted koupila velkou mňamku a to plíce. Teda lidi to je bašta. Vždycky když řekne „ke mně“ tak běžim jak o závod protože vim že dostanu kousek. A taky máme lososový sušenky. No prostě si žiju. Ale panička moje nadšení moc nesdílý. Ono to všechno totiž srašně krásně voní. A když deme na procházku voní tak celá panička. Akorát mě štve, že mi za ní běhaj i jiný pejsci a ona je přeci moje a ty dobrůtky taky. S nikym se nehodlam dělit tak si jí musim hlídat. Ona se mi totiž někdy schová když se někde zapomenu.
No sem na ty dobroty nák dostala chuť, tak du udělat smutný oči na paničku. Třeba jí něco upadne. Jídlo mam moc ráda a dlouho to bez něj nevydržim takže vlastně něco baštim pořád. Tak já si du něco ukrást a zas vám někdy napíšu.